Životopis

CHRONOLOGIE

1923 – narozen 15. ledna v Malči u Chotěboře;

1937 – rozhodnutím otce končí nižší stupeň gymnázia, aby mu mohl pomáhat na domácím hospodářství;

1940 – úspěšně končí studium na Odborné škole hospodářské;

1945 – vstupuje do Československé strany lidové (ČSL);

1945–1948 – je aktivním funkcionářem ČSL na okresní a krajské úrovni;

1948 – 15. března je zatčen StB a do července držen ve vazební věznici;

1948 – 9. listopadu prchá do americké zóny Německa;

1948 – v listopadu a prosinci pobývá v uprchlickém táboře Murnau, zakládá Sdružení katolické mládeže v exilu, spoluzakládá Svatováclavskou župu Orla v exilu a místní odbočku ČSL v exilu;

1949–1951 – pracuje jako zemědělec a zdravotní ošetřovatel v Norsku, zakládá norské odbočky československé Cyrilometodějské ligy, Svatováclavské župy Orla v exilu a ČSL v exilu;

1951 – v únoru až srpnu připravuje k vydání jako šéfredaktor časopis Čechoslovák v Norsku;

1951 – 15. listopadu připlouvá do Spojených států amerických po cestě z Norska přes Francii, Anglii a Kanadu;

1951–1954 – cestuje po Spojených státech a pobývá postupně v Cedar Rapids, St. Louis, Galvestone, Los Angeles, Chicagu a New Yorku, pracuje jako zdravotní ošetřovatel a dělník-nástrojař;

1953 – spoluzakládá české Křesťansko-demokratické hnutí v exilu (KDH, resp. ČKDH) a stává se jeho místopředsedou;

1953 – publikuje pod pseudonymem „Josef Doubravský“ v chicagském Katolíku na pokračování historicko-autobiografickou esej o únoru 1948 Železná opona padá;

1954 – stává se předsedou KDH;

1954–1960 – studuje na státní univerzitě v New Yorku (The State University of New York) při zaměstnání politologii a historii, po získání bakalářského titulu pokračuje ve studiu na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku (Columbia University in the City of New York);

1954–1958 – vydává a rediguje česky psaný exilový časopis Křesťanská demokracie;

1955 – je autorem memoranda KDH vládě a Kongresu Spojených států amerických žádajícího a navrhujícího účinnější postup proti komunismu, memorandum je čteno na zasedání Kongresu a přetištěno v kongresním zpravodaji (Congressional Records);

1956 – uzavírá manželství a získává občanství Spojených států amerických, jeho žena Anastasia je naturalizovaná Američanka lotyšského původu;

1956 – začíná psát v angličtině pro deník The Hartford Times komentáře o studené válce;

1958 – publikuje svou první knihu Titoism and Masters of Imposture v newyorském nakladatelství Vantage Press;

1958 – po získání magisterského titulu nastupuje v září pedagogickou dráhu jako vysokoškolský profesor (odborný asistent) historie a politologie na St. Joseph´s College v Hartfordu;

1960 – získává doktorský titul (Ph.D.) ve svém hlavním oboru politologii;

1961 – nastupuje jako profesor historie a politologie na univerzitě v San Diegu, kde získává stupeň associated professor (tj. v ČR docent);

1961 – publikuje studie o komunistické strategii v Latinské Americe („Communist Strategy in Latin America“) a nové československé ústavě („Czechoslovakia´s Socialist Constitution“), které jsou přetištěny ve věstníku Kongresu Spojených států;

1961–1993 – publikuje v odborných časopisech (International Behavioural Scientist, Nationalities Papers, The Journal of Social and Political Studies, The Ukrainian Quarterly, The Yale Review) politologické a historiografické studie;

1964–1998 – přispívá již jen pod vlastním jménem do českých exilových novin a časopisů (Hlasy Čechů a Slováků v Austrálii – Blacktown/Austrálie, Národní politika – Mnichov, Naše Hlasy – Toronto, Nedělní Hlasatel – Chicago, Zpravodaj – Chicago aj.);

1966 – nastupuje jako profesor historie a politologie na univerzitě v New Orleans;

1968 – v červenci a srpnu navštěvuje po dvaceti letech prožitých v exilu Československo a také Sovětský svaz;

1968 – na konferenci v Gatlinburgu v listopadu prezentuje přednášku „Sovětský blok“, v níž analyzuje vpád sovětských a přidružených vojsk do Československa, text přednášky si vyžádalo ministerstvo zahraničí Spojených států;

1969 – stěhuje se do Hartfordu a nastupuje znovu jako profesor na St. Joseph´s College, kde se stává vedoucím katedry politologie a historie a získává nejvyšší kvalifikační akademický stupeň professor (tj. v ČR profesor);

1978 – publikuje v newyorském nakladatelství University Press of America knihu Czechoslovakia´s Role in Soviet Strategy, pro velký zájem tato kniha vychází ve třech vydáních;

1979 – publikuje v západoněmeckém periodiku Jahrbücher für Geschichte Osteuropas studii „Masaryk in America in 1918“, která působí rozruch mezi historiky zabývajícími se střední Evropou;

1982 – začíná působit jako externí poradce amerického federálního ministerstva školství pro udělování grantů na výzkumnou činnost;

1984 – dostává osobní děkovný dopis od prezidenta Ronalda Reagana za pomoc při prezidentské volební kampani;

1986 – vydává v nakladatelství East European Monographs, Boulder své nejrozsáhlejší historiografické dílo, knihu Genesis of Czechoslovakia o souvislostech vzniku československého státu v roce 1918;

1987 – je vybrán jako poradce americké federální Rady pro mezinárodní rozhlasové vysílání (BIB) a zpracovává rozsáhlou hodnotící studii o československém vysílání Radia Svobodná Evropa;

1989 – píše dopis prezidentu Ronaldu Reaganovi a členům amerického Kongresu, v němž žádá o politickou intervenci ve prospěch katolického aktivisty Augustina Navrátila internovaného v Československu do psychiatrické léčebny;

1989 – u příležitosti svatořečení Anežky České se v Římě 15. listopadu při audienci delegace Svatováclavské župy Orla v exilu setkácá s Františkem kardinálem Tomáškem;

1990 – po pádu komunistické vlády navštěvuje již v lednu Československo, při dvouhodinové osobní audienci u kardinála Tomáška se snaží získat ho pro převoz „exilové“ sochy Panny Marie z exilu z Lisle u Chicaga do Prahy a pro její umístění na Staroměstské náměstí, setkává se s předními českými a slovenskými křesťansko-demokratickými politiky (Richardem Sacherem, Václavem Bendou, Jánem Čarnogurským) a získává od tehdejšího ministra vnitra Sachera povolení studovat dokumenty v archivech ministerstva vnitra;

1991 – ve Spojených státech se v soukromí setkává s novým předsedou KDU-ČSL Josefem Luxem s nímž vede několikahodinovou diskuzi o budoucí křesťanské politice v Československu;

1992 – účastní se kongresu pořádaného v Praze exilovou organizací Společnost pro vědu a umění a vede panel Třetí zahraniční odboj, k němuž přizval další exulanty – politologa profesora Radko Kleina-Jánského, archiváře Josefa Svobodu a politologa profesora Miroslava Nováka;

1992 – v krajanském tisku ve Spojených státech publikuje informace vytěžené v archivu ministerstva vnitra o místopředsedovi krajanské a exilové organizace Československá národní rada americká Vlastislavu Chalupovi, který byl dlouholetým komunistickým agentem;

1993 – končí svoji pedagogickou dráhu na St. Joseph College v Hartfordu a odchází do důchodu;

1995–1998 – publikuje na vlastní náklady v České republice soubor svých článků a studií v trilogii Z bojů o zítřek a knihu Genese Československa, provádí korektury k českému vydání Role Československa v sovětské strategii;

1998 – v prosinci již těžce nemocen píše svůj poslední článek – polemiku z recenzentem Genese Československa historikem Janem Dobešem, kterou Lidové noviny odmítly otisknout;

1998 – rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa vysílá krátký rozhovor Jana Rejžka s Janem Cholínským o vydání třetí části trilogie Z bojů o zítřek a načtený článek „Případ Saša“;

1999 – umírá v Hartfordu na rakovinu;

—————-

1999 – ČTK vydává nekrolog profesora Libora Broma, který publikují Britské listy a Katolický týdeník, nekrolog s příspěvky bývalých exulantů Libora Broma, Ing. Kamila Škápy a profesora Milana Zeleného publikuje chicagský Nedělní Hlasatel, nekrology Jana Cholínského publikují Lidové noviny, Rozpravy a Střední Evropa;

1999 – vychází český překlad knihy Josefa Kalvody Czechoslovakia´s Role in Soviet Strategy jako Role Československa v sovětské strategii;

2001 – vychází kniha sestavená z článků a studií Josefa Kalvody vydaných původně v angličtině Studená válka – svoboda znamená zodpovědnost;

2002 – vychází životopisná kniha Jana Cholínského Poutník Josef Kalvoda s podtitulem Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu, představení knihy a zároveň výstavy o Josefu Kalvodovi probíhá v pražské knihovně Libri prohibiti, chotěbořském kulturním domě a na brněnské Masarykově univerzitě a je doprovázeno besedami s autorem;

2002 – kladné recenze knihy Poutník Josef Kalvoda vychází v periodikách Nový Polygon (Stanislav Berton) a Salve (Ivo Harák), o knize s pochvalně informuje rozhlasová stanice Radio Vaticana (Josef Koláček), ředitel knihovny Libri prohibiti Jiří Gruntorád knihu uvádí v předvánoční anketě Lidových novin „Kniha roku“ jako svůj tip;

2004 – probíhá zpřístupnění a postupné rozšiřování webové stránky Prof. Josef Kalvoda Ph.D. (provoz potrvá přibližně následujících 10 let);

2007 – časopis Xantypa publikuje ve svém letním čísle článek Jana Cholínského o Josefu Kalvodovi nazvaný „Jak syn chalupníka boural železnou oponu“;

2009 – počátkem roku vzniká neformální Sdružení přátel Josefa Kalvody, jehož mluvčí Jan Cholínský a docent Vladimír Petkevič vyhlašují cyklus vzdělávacích a vzpomínkových aktivit Rok prof. Josefa Kalvody, ke Sdružení se veřejně připojuje přibližně 20 sympatizantů mj. redaktor Mgr. Michal Janata, podnikatel Ing. Karel Korous, politolog doc. Rudolf Kučera, psycholog prof. Milan Nakonečný, politolog prof. Miroslav Novák, redaktor PhDr. František Schildberger, historik doc. Václav Veber;

2009 – 26. listopadu probíhá v Ústavu pro studium totalitních režimů seminář pro veřejnost „Josef Kalvoda v protikomunistickém odboji“, který organizuje vedoucí tamní badatelské skupiny III. odboje historik docent Václav Veber;

2010 – na webu Konzervativní strany publikuje Jan Cholínský rozsáhlou analytickou studii „Pravda je akademikovým mečem, protivenství výzvou a příležitostí. Josef Kalvoda a historiografie českých soudobých dějin“ (studii později otiskne kulturně-politická revue Střední Evropa);

2010 – v časopisu vydávaném Ústavem pro studium totalitních režimů Paměť a dějiny (č. 2/2010) vychází článek Jana Cholínského „Vojáci Kristovi, aréna volá! Sursum corda! Josef Kalvoda a český protikomunistický odboj v zahraničí“;

2011 – na konferenci III. odboj pořádané Ústavem pro studium totalitních režimů a Metropolitní univerzitou v Praze vystupuje Jan Cholínský s referátem „Vlastislav Chalupa a Josef Kalvoda – dva osudy a dva odboje“, referát rozšířený do stejnojmenné studie je zařazen do sborníku z konference vydaném pod názvem III. odboj. Kapitoly z dějin protikomunistické rezistence v Československu v padesátých letech 20. století;  

2016 – v časopise Verbum Historiae (č. 2/2016) vydávaném Katedrou histórie Pedagogické fakulty Univerzity Komenského v Bratislave vychází studie Jana Cholínského „Češi a Slováci – sousedé ve střední Evropě (Nad exilovým přátelstvím českého historika Josefa Kalvody se slovenským historikem Jozefem A. Mikušem)“;

2018 – vychází druhé vydání monografie Genese Československa (jako Genese Československa 1914–1920) rozšířené o soubor dokumentů a soubor všech tematických textů autora;

2022 – vychází druhé vydání knihy Role Československa v sovětské strategii v rámci prvního ze dvou svazků edice textů Josefa KalvodySovětizace Československa – příčiny a důsledky;

2023 –Sdružení Kraj Vysočina ve spolupráci se Zámkem Maleč a s Ústavem pro studium totalitních režimů vyhlašuje projekt 100 let od narození Josefa Kalvody;

2023 – probíhají dvě přednášky historika Jana Cholínského v Knihovně Ignáta Hermana („Jak rodák z Malče boural železnou oponu a české historické mýty. Exilový osud prof. Josefa Kalvody“) v Chotěboři a v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě (Proti komunismu a falšování dějin: exil prof. Josefa Kalvody);